Recenze Piper J-3 Cup

S modelářskou firmou Modelfun.cz, která je dovozcem RC modelů Art-Tech, jsme se dohodli na testování dalšího modelu z jejich nabídky, tentokrát se jedná o novinku RC letadlo ART-TECH Piper J3 Cub.

RC letadlo Art-Tech Piper J3

 

Od dohodnutí podmínek k doručení modelu uběhla opravdu jen krátká chvíle. V neděli v podvečer jsme dohodli podrobnosti a v úterý kolem poledne jsem přebíral balík od zásilkové služby

Model byl pečlivě uložen v přepravní krabici (není doufám pro tento test nutné uvádět její rozměry a barevnost, jak je u podobných testů zvykem), ale i přesto přepravou utrpěla krabice a i v ní uložené RC letadlo. To mělo lehký šrám na směrovém kormidle. Hold se přepravci s balíky moc nemazlí. Tento šrám ovšem není takového rozsahu, aby mohl ovlivnit pevnost či letové vlastnosti modelu.


Obsahem balení modelu je:

Trup, který je vyroben technologií vypěnění polystyrenu do forem. Trup je dělený na dvě poloviny včetně Směrového kormidla a je nastříkán žlutou Piperovskou barvou. Jestliže jsem u testu Mustanga uváděl že by si výrobce mohl dát více práce s očištění dělící roviny, u Pipera to neplatí, na dodaném kusu se žádné noty a otřepy nenacházeli. Dále je trup vybaven prosklenou kabinou při jejímž lepení se podařilo výrobci zanechat na modelu své otisky prstů ve dvou místech, a dvěma sedačkami pilota, palubní deskou s fotografií přístrojů a velmi podařenou figurkou pilota.Motorový kryt zdobí pěkná maketka čtyřdobého čtyřválcového Boxera Continental, který poháněl skutečný stroj. Tam, kde bylo na skutečném stroji oplechování zdobí model jeho naznačení a znázornění nýtů. Již z výroby je RC model osazen veškerou elektronikou. To znamená dvěma 9g servy ,která jsou již osazena táhly vedoucími k ocasním plochám, střídavým elektromotorem s vnějším rotačním pláštěm, 20A brushless regulátorem a 6ti kanálovým DSSS 2,4Ghz přijímačem.

Křídlo je vyrobeno stejnou technologií jako trup. Od výrobce je dodáváno jako dvě poloviny a je na něm znázorněno prověšení potahu mezi žebry tak, jako tomu bylo u skutečného konstrukčního křídla, potaženého plátnem. A to jak z vrchní pohledové strany tak i zespod křídla. Křídlo je již od výrobce osazeno dvěma 6g micro servy pro ovládání křidélek, která jsou po spojení křídel zapojena do Y kabelu a do jednoho kanálu v přijímači. Výztužné vzpěry křídel jsou vyrobeny z plastu a ke křídlu zavěšeny na plastových pantech s kovovým čepem. To samozřejmě umožňuje jejich sklopení a tím pohodlnější přepravu v rozloženém stavu. Při testování letadla ART-TECH Mustang P-51D jsem kritizoval způsob nalepení nálepek, které na členitém povrchu nevypadali moc dobře. U tohoto modelu řešil výrobce popisky na křídlech pomocí vodních obtisků, takže na rozdíl o nálepek nikde nic neodstává a nápis kopíruje strukturu křídla.

Svislá ocasní plocha je již součástí trupu. Stabilizátor je vyroben ze
stejného materiálu jako trup (protože je odstříknut do forem v jenom kusu s trupem), vlastní kormidlo je pak vyrobeno z tvrzeného polystyrenu a následně povrstveno tenkou vrstvou plastu, stejně jako tomu bylo u Mustanga.

Vodorovná ocasní plocha je také vyrobena z tvrzeného polystyrenu a opět opatřena vrstvou plastu, což dělá výškovku pevnou, ale vzhledem k tomu, že jsou celé ocasní plochy osazeny výztužnými vzpěrami, považuji plastovou vrstvu z hlediska pevnosti za zbytečnou a tím i zbytečně těžkou. Výhodou na druhou stanu je že je povrch velmi odolný proti promáčknutí, a také jsou plastem částečně znázorněny porty šití potahu.

Podvozek je kombinací 3mm ocelového drátu a maketovou podobu dávají podvozku plastové díly, které jsou sice v místě, kde byly na originálu tlumiče opatřeny pružinkami, ale vzhledem k subtilnosti diagonálních výztuh nese hlavní tuhost a pružení podvozku drát. Podvozek modelu je opatřen pěnovými koly se znázorněním dezénu. Ostruha je velmi pečlivě zpracována a oproti Mustangovi je zhotovena jako řiditelná.

Po celém povrchu modelu jsou viditelné otisky po odvzdušnovacích sítcích forem, což je ale u modelů vyráběných touto technologií zcela typické. Je to prostě technologicky nezbytné.

Další obsah balení:

4-kanálový vysílač, stejný jako u Mustanga, pracující s technologií DSSS 2,4 Ghz. Dodaný vysílač byl uspořádán v Módu 2, ale jak jsem již popisoval v testu Mustanga, není problémem jej předělat do jakéhokoli ze čtyř módů. Vysílač umožňuje revers výchylek pomocí zapuštěných přepínačů na čelní straně vysílače a je napájen 8ks AA akumulátory, které nejsou součástí balení. Na první pohled je vidět že oproti vysílači dodanému k Mustangovi, doznala krabice vysílače desingové změny. A problém, který nastal u Mustanga s vložením 8ks AA baterií, byl novou krabicí vysílače odstraněn.

Nabíječ s balancerem na pohonné Li-Pol baterie. Nabíječ umožňuje nabíjet proudem v rozsahu od 0,3 do 1A. Ukončení nabíjení je signalizováno rozsvícením zelené diody. Přestože existují na trhu sofistikovanější nabíječe, pro nabíjení pohonných baterií Lipol 3S 1300mah tento nabíječ jistě postačuje a je plně funkční.

Dále balení obsahuje potřebný spojovací materiál, 5-ti minutový dvousložkový epoxid, náhradní vrtuli, šroubovák a klíč potřebný pro montáž modelu. A samozřejmě stavební návod.

Ten je pouze v angličtině (v prodejní verzi je i český návod – pozn. prodejce) a na svých prvních stranách upozorňuje na bezpečnost při provozování RC modelu, dále seznamuje s tím jak spárovat dodaný vysílač s dodaným přijímačem pomocí párovacího konektoru a na dalších stranách pomocí sérií fotografií a popisků ukazuje postup sestavení RC letadla ART-TECH Piper krok za krokem.

Zde bych si dovolil upozornit na pár kroků, které je dle mne lepší proti návodu provést jinak.

V prvních krocích vede návod k sestavení křídla, které se má slepit k sobě a do křídla vložit výztužnou tyčinku ze skleněného laminátu, která slouží jako výztuha křídla.
Zde je trochu škoda, že když už jsou půlky křídla vyrobeny jako dělené, neuvažoval výrobce nad spojením křídla pomocí planžety, která by zajišťovala jeho vzepětí, křídlo by se pak dalo rozebrat na dvě poloviny a bylo by tak skladnější i na přepravu. Křídlo je ale poměrně malé a tak by snad i slepené křídla nemusela nikomu dělat problém.
Na obou polovinách křídla jsou zhotoveny zámky, které dávají křídlu vzepětí. Slepení křídla má proběhnout pomocí přiloženého 5min epoxidu. Zde bych především úplným začátečníkům doporučil použití déle schnoucího lepidla. Protože je potřeba nanést lepidlo na všechny styčné plochy a také do drážky pro výztužnou tyčku a vše k sobě složit, a při tom dohlédnout, aby křídlo nebylo slepeno do vrtule. Doba zpracovatelnosti přiloženého epoxidu je tak kolem 3min a pro méně zkušeného modeláře by zde mohl nastat problém. Proto bych doporučil spíše 30min Epoxid. Po slepení se zdá, že křídlo nemá žádnou tuhost, je ale potřeba vzít v potaz, že vzpěry křídel jsou plně funkční.
Ve chvíli kdy je křídlo slepeno, vede návod k zapojení konektorů serv křidélek. V křídle je zabudován plošný spoj plnící funkci Y kabelu. Je zde ale možnost zapojení konektorů serv obráceně, a tím by mohlo dojít k přepólování serv. Je potřeba věnovat zvýšenou pozornost tomu, aby byla serva zapojena správně. Na plošném spoji jsou vyznačeny pozice plus (červený kabel), mínus (černý kabel)-signál (bílý kabel).

Dalším krokem je montáž křídla k trupu modelu. Zde jsem opět provedl malou změnu. Následujícím krokem je montáž podvozku, a protože je potřeba jej zatlačit poměrně velkou silou do připravené drážky namontoval jsem jej ještě před montáží křídla, aby následně nedošlo při montáži podvozku promáčknutí křídla. Poté je třeba namontovat křídlo, připojit kabel vedoucí ke křidélkům a křídlo dvěma šrouby přichytit k trupu. V přední části je křídlo aretováno kolíkem.
Dále se přišroubují vzpěry křídel, které jsou kotveny pod stejný šroub jako podvozek a teprve nyní dostává celá konstrukce potřebnou a správnou tuhost.

Dalším krokem je montáž vodorovné ocasní plochy, která se zasunuje do připravených drážek. Ještě před jejím úplným zasunutím ale doporučuji nasazení uhlíkových tyček, které slouží jako výztuhy ocasních ploch. Následně jsou obě poloviny VOP přichyceny k trupu čtyřmi šrouby. Poté se nasadí vidlička táhla na připravenou páku.

Nyní přichází čas na nabití pohonných baterií. Po připojení k nabíječi a nastavení nabíjecího proudu na 1A bylo po cca hodině a čtvrt nabito. Zbývá tedy naskládat do vysílače 8ks AA článků, pohonnou baterii k regulátoru, spárovat vysílač s přijímačem a zkontrolovat směr a správnost výchylek. U mě dodaného modelu jsem musel vidličku na VOP vyšroubovat o 4 otočky, abych dosáhl neutrálu na výškovém kormidle.

Trochu komplikované je umístění pohonných baterií v trupu RC letadla. Sdílí společnou kapsu s regulátorem a na rozdíl od Mustanga je zde pro baterii poměrně málo místa. Výhradu mám naopak ke krytu, který baterii zajišťuje ve své pozici. Jeho uzávěr je dle mě natolik subtilní, že by se velmi jednoduše mohli dvířka za letu otevřít a dojít tak vypadnutí baterií Proto doporučuji pro jistotu baterii ještě přichytit suchým zipem.
Posledním krokem je kontrola těžiště, které vyšlo přesně do rozmezí udávaného výrobcem. Ještě aby ne když je již z výroby vše co může těžiště ovlivnit osazeno.

Výsledná hmotnost mi vyšla rovných 666g, což se od výrobcem udávaných 650g téměř neliší. Plošné zatížení vyšlo na 45g/dm2. Dokážu si představit, že by model této velikosti a kategorie dokázal být lehčí a tím mít příznivější plošné zatížení.

Celá montáž modelu mi včetně focení a sepisování poznámek pro tento test zabrala zhruba hodinu a půl a model byl kompletně připraven k záletu. Při stavbě nebo spíše sestavování RC modelu jsem nenarazil na žádný výrazný problém a i přesto že jsem si ze zkušenosti trochu upravil proti návodu postup skládání. I pokud by člověk postupoval dle návodu, nebude pro něj žádným problémem model sestavit. Výhodou je, že na takové RC letadlo nepotřebujete žádnou dílnu. Vše co je k sestavení potřeba je obsahem balení, a vše pasuje tak jak má. Po té co se tady zhruba hodinku a půl věnujete sestavení modelu, před Vámi stojí velmi hezký model s mnoha propracovanými detaily.

Poměrně dlouho jsem čekal na počasí vhodné na zálet, protože v době kdy jsem model dokončil, panovaly velmi větrné podmínky. Když už se konečně podařilo vydat se jednoho bezvětrného rána na letiště, zálet neproběhnul z důvodu závady na jednom servu křidélek. Servo kolem středu zakmitávalo, a tak musel být samozřejmě zálet zrušen. Standardně bych takové servo vyhodil a nahradil jiným, protože ale začátečníkovi, kterému je tento model určen, se běžně serva v šuplíku neválejí, rozhodnul jsem se i ze zajímavosti servo rozmontovat a opravit. Veškeré příznaky naznačovali buď vydřený, nebo znečištěný potenciometr. Po prostříknutí potenciometru serva Kontoxem, servo fungovalo již správně a tak putovalo zpět do modelu. Po konzultaci s dodavatelem firmou Modelfun.cz by v takovém to případě bylo po zaslání vadného serva, zákazníkovi zasláno servo nové.

Nyní tedy vše fungovalo jak má a záletu již nic nebránilo. Dalšího bezvětrného večera jsem model postavil na asfaltovou dráhu letiště v Holíči, odzkoušel pohyb všech kormidel a hlavně správnost směru výchylek. Po té následovalo ne úplně úspěšné pojíždění. Ostruhové kolečko a jeho náhon je sice velmi hezky zpracován, ale díky tomu že jeho hlavní osa se v kulise volně protáčí účinnost je mizivá.
Start celkově byl velmi problematický. Můj pokus o hezký dlouhý rozjezd a následné plynulé zvednutí od země skončil po pár zakličkováních nakonec plným plynem, s tím že jsem byl rád, že už je model ve vzduchu. Mohu- li srovnat s Mustangem, kterého jsem testoval před časem, v tomto ohledu byl Mustang proti Piperu mnohem hodnější.

Model byl tedy ve vzduchu a mě čekalo pár pěkně peprných chvilek. Už dlouho jsem při záletu tolik netrimoval a to i přesto, že jsem měl před startem všechna kormidla v neutrálech, příčinou tedy bylo vyosení motoru. Trim výškovky šel ihned po startu naplno do natažené pozice a také ostatní kormidla bylo potřeba pro rovný let dotrimovat. Nevidím na tom ale nic zlého, protože moc nevěřím testům, kde je psáno: trimovat nebylo třeba. Pro pohodový vodorovný let modelu stačí ¼ otáček motoru, osazený pohon opravdu modelu poskytuje nadměrný výkon. Po pár okruzích, kdy probíhalo trimování, jsem s modelem vystoupal do větší výšky, abych otestoval jeho chování na pádové rychlosti. Co mne překvapilo, bylo stoupání modelu po vypnutí motoru, k tomu se ale vrátím ještě později. Po ztrátě rychlosti a plném natažení VOP jsem očekával pád do vývrtky. Model se sice kymácel ze strany na stranu, ale k utržení proudnic nedošlo. Pomohl jsem tedy modelu plným vychýlením SOP a křidélek, ale i tak model provedl řízenou sestupnou spirálu.
Po té jsem opět provedl vystoupání do výšky a s vypnutým motorem pomalu zkoušel plachtit. Pro let bez motoru je potřeba mít potlačen knipl VOP, jinak dochází ke vzpínání a houpání modelu, což je způsobeno úhlem seřízení resp. velkým potlačením motoru, proto také to výrazné přitažení trimu po startu.

Já osobně bych takovému typu modelu navrhnul jiný úhel seřízení. Tento úhel seřízení totiž způsobuje také problémy při přistání. Po dokončení okruhu a ve chvíli kdy je potřeba ubírat otáček motoru dochází k „vyplavání“modelu a tak je potřeba model na přistání nezvykle tlačit a místo podrovnání nad zemí postačí uvolnit knipl VOP do neutrálu. Tato vlastnost začátečníkovi pro další létání s jiným modelem moc neprospěje. Navíc pokud správně nezareaguje na vyplavání modelu, dochází ke ztrátě rychlosti a kymácení modelu z křídla na křídlo, což v situaci nízko nad zemí muže skončit až nárazem do země. Model jsem tedy přivedl na přistání a díky velmi pružnému podvozku došlo k několika málo poskočením. Přisuzoval jsem to ale spíše tomu, že jsem s modelem přistával poprvé. Po návratu do dílny jsem přešrouboval táhla kormidel tak, abych mohl na vysílači vrátit trimy do neutrálů. Nabil přiloženým nabíječem pohonné baterie a na druhý den se opět vydal na letiště. I druhý start dopadnul podobně jako první a tak jsem se hned rozhodnul přistát a znovu s modelem odstartovat. Následovala série několika pokusu o pěkný plynulý start, kdy by model nejprve zvednul ocas, jel několik metrů po dráze a po té se lehce odlepil od země. Přesto že si troufám říci, že na tento manévr mám dostatek zkušeností, nepodařilo se. Jako nejméně problematické se nakonec ukázalo dát ihned plný plyn a model na pár metrech zvednout do vzduchu.

Následovalo „testování“modelu na různých rychlostech, díky pohonné jednotce má model opravdu široký rozsah rychlostí, dokáže létat pomalu, ale na plný plyn i velmi rychle. Pro hezké provedení zatáček, tak aby model netahal „ocas“ je samozřejmě nutné létat zatáčky pomocí souhry všech kormidel. Začátečník ale pravděpodobně bude mít ze začátku úplně jiné starosti a tak mohu konstatovat, že model bez problémů zatáčí kombinací SOP a VOP nebo VOP a křidélek. I přesto že předloha modelu žádné akrobatické obraty nelétala, letadlo zvládá přemet, souvrat, výkrut či let na zádech. Nejefektivnější jsou však s tímto modelem pomalé průlety nízko nad zemí. Je ovšem potřeba si v pomalých zatáčkách dávat pozor: Při přílišném zpomalení se model zcela logicky převrátí na vnější křídlo a to někdy i zcela nepředvídatelně. Křídlo je totiž již formy trochu nepochopitelně krouceno do pozitivu, proto sem toto částečně eliminoval přizvednutím obou křidélek.
Model se tak stal stabilnějším na nízkých rychlostech a zdaleka nedocházelo k tak razantnímu rozkývání modelu. Po několika startech jsem se ještě rozhodl ke změně vyosení motoru RC modelu. Motor jsem podložil směrem nahoru a tím zmenšil jeho potlačení. Zlepšilo se také vyplavání modelu po vypnutí motoru. Po několika startech a přistáních na asfalt jsem zkusil start z čerstvě posekané trávy, start s plnými otáčkami motoru se zdařil a přistání na první pohled také. Po bližším prozkoumání modelu jsem ale zjistil, že nevydržely plastové výztuhy podvozku, které ale měli stejně spíše maketový charakter. Již při stavbě jsem si říkal, že jsou dost subtilní a spíše jen na okrasu. Protože jsem stále nebyl dostatečně spokojen, další úpravou bylo posunutí těžiště a zvětšení max. výchylek na VOP.

Po úpravách, které jsem provedl, se RC model stal hodnějším, ne však zcela nezáludným. Starty a přistání s modelem jsou např. oproti Mustangovi o poznání problematičtější a i při letu má při nižších rychlostech model „vrtkavé“vlastnosti, do vývrtky jej však nedostanete! Na jedno nabití pohonných baterií jsem s modelem vydržel poletovat 13min. Je ale pravdou že jsem si více či méně poletoval na čtvrt otáček motoru nízko nad zemí. Provedli jsme také taky společný let s Mustangem, jehož pilotování se ujal můj bratr. Pokud bych měl srovnávat, Mustang je letovými vlastnostmi mnohem klidnější a pohotovější RC letadlo než Piper. Piper je také při letu na plné otáčky výrazně rychlejší než Mustang. Mustang je však logicky o mnoho obratnější. Každopádně bylo hezké vidět na obloze Pipera doprovázeného Mustangem, společně v pomalých nízkých průletech atp.

Co dodat závěrem? O Piperu se rozhodně nedá říci, že by nelétal, jsem ale přesvědčen že v rukou začátečníka by v prvních okamžicích získal nemálo šrámů. Spíše než pro začátečníka se jedná o model pro pokročilého pilota, který již má rychlejší reakce a dokáže reagovat na někdy nestandardní chování modelu. Motorové lety jsou bezproblémové, kritickou fází je start a poté přiblížení na přistání. Mustang byl v tomto ohledu znatelně pohotovější RC letadlo. Zakoupením modelu u firmy Modelfun.cz získáváte velmi hezky do detailu zpracovaný model, jenž bych ale začátečníkovi doporučil jedině pod vedením zkušenějšího kolegy.

Další foto naleznete zde:
http://radimhnilica.galerie.cz/5269618-piper-art-tech-modelfun-cz#

Radim Hnilica